Cesta pravého muže není kniha JEN PRO MUŽE, ALE I PRO ŽENY, zavede vás do srdce současné mužské zkušenosti. David Deida se zde s pronikavou upřímností a ojedinělým vhledem do nejhlubších mužských tužeb zabývá nejdůležitějšími aspekty života mužů - kariérou a rodinou počínaje a ženami, intimitou, láskou a duchovním růstem konče. Nabízí vám praktickou příručku, jak žít.
Cesta pravého muže by měla být povinnou "školní" četbou. Deida učí muže, jak být muži, a ženy, jak být ženami. Jak se navzájem obdarovat tím, čím jsme jedineční, a porozumět tomu, kde jsme odlišní. Nejde přitom jen o psychologické poučky - Deida vysvětluje, jak se liší a doplňují naše mužské a ženské energie, což je v dnešní "zrovnoprávněné" společnosti zcela klíčové. Tato kniha zásadním způsobem podporuje životní směřování mužů, jejich sílu a celistvost, a zároveň lehkost bytí, hluboké uvolnění a zářící radost jejich partnerek!
Ukázka: Cesta pravého muže je průvodce pro nový druh muže. Tento muž je otevřeně maskulinní - cílevědomí, sebejistý a přímý, žije v souladu sám se sebou a má smysl pro humor. Je citlivý, spontánní a duchovně probuzený, odhodlaný objevovat nejhlubší pravdu a žít podle ní.
Tento typ muže velmi vzrušuje ženy. Rád se se ženou miluje, rád se jí zmocňuje, ale nikoli po dřívějším způsobu samce dobyvatele. Chce se jí zmocnit takovou záplavou lásky, až se v ní žena ztratí, až se oba rozplynou v její plnosti. Ve svém jednání a ve své sexualitě je oddaný ztělesňování lásky na Zemi, a to jako svobodný muž, jehož nesvazují vnější konvence ani vnitřní zbabělost.
Tento nový typ muže není ustrašený tyran, co se tváří jako King Kong, který má pod kontrolou celý vesmír. Není to ani beztvarý, usměvavý, romantický New Age snílek. Obsáhl své vnitřní mužství i ženství a nelpí ani na jednom ani na druhém. Nepotřebuje mít pokaždé pravdu, stejně tak jako nepotřebuje být stále v bezpečí, pomáhat a sdílet jako hermafrodický slušňák. Žije zkrátka podle svého nejvnitřnějšího přesvědčení, bez obav dává své dary, v prchavých okamžicích vnímá, jak se před ním rozevírá samotné bytí, a je cele oddán šíření lásky...
Až do nedávna byly moderní role mužů a žen pevně stanovené a oddělené. Od mužů se očekávalo, že budou odcházet za prací a vydělávat peníze. Od žen se čekalo, že zůstanou doma a budou se věnovat dětem. Muži často manipulovali svými ženami pomocí své fyzické a finanční převahy a hrozeb. Ženy často manipulovaly svými muži pomocí citových a sexuálních nátlaků a zásahů...
Pak přišla další fáze (a ta tu stále ještě je), ve které se muži a ženy snažili vyvážit své vnitřní mužské a ženské energie, až k poměru 50:50, kdy si byli všichni vzájemně velmi podobní. Ve Spojených státech například začali v šedesátých letech muži zdůrazňovat svou vnitřní ženskou složku. Naučili se plynout s proudem. Vzdali se svého rigidního, jednostranného maskulinního postoje, nechali si narůst dlouhé vlasy, oblékli se do pestrobarevných šatů, vrhli se do náruče přírody, poslouchali hudbu, žili bezstarostně a svět kolem sebe vnímali všemi smysly. To všechno byly zároveň prostředky, jak zesílit energii a vyzařování a umocnit životní sílu - tím vším ovšem posilovali své vnitřní ženství.
Ženy mezitím dělaly pravý opak. Posilovaly své vnitřní mužství, které má v rovině lidské povahy podobu rozhodnosti, jasnosti záměru a vize. Ženy získaly finanční a politickou nezávislost. Věnovaly se kariéře, více se zaměřily na dlouhodobé osobní cíle, ve větším počtu získávaly akademické tituly a naučily se větší asertivitě při prosazování svých potřeb a přání...
Bylo dobře, že s postupem doby muži přijali své vnitřní ženství a ženy zase své vnitřní mužství. Díky tomu se stali méně rozpolcení a získali na celistvosti. Stali se na sobě méně závislí: muži mohli klidně přebalovat miminka a ženy se dokázaly s přehledem postarat o pastičku s chycenou myší...
Ovšem tato fáze 50:50 je pouze druhou a prostřední fází vývoje mužů a žen, nikoli konečnou. Směřování k sexuální podobnosti můžeme nepřímo pokládat za hlavní příčinu naší nespokojenosti v intimním životě. Výsledkem vyrovnávacího procesu byla nejen ekonomická a sociální rovnost, ale také sexuální neutralita. Bankovní účty se vyrovnávají, vášeň se vytrácí. Mužům splaskl hřebínek, nicméně v televizi a ve filmech je stále zobrazováno čím dál více sexu a násilí. Ženy drží pevněji v rukách svůj vlastní ekonomický osud, ovšem ve stále větším počtu navštěvují terapeuty a lékaře, aby jim pomohli vyrovnat se se stresem. Proč je to tak?
Na seminářích a při konzultacích slýchávám nezávislé a úspěšné ženy, jak si stěžují, že dnešní muži jsou "bačkory" a že se jim nedá věřit, protože jsou příliš slabí a nevyzpytatelní. Citliví a jemní muži se zase stěžují, že se z žen staly "mužatky", které se ani nedají pořádně sevřít v náručí. protože si nikoho nepustí k tělu. Je tento stav konečným projevem lidské sexuální moudrosti a evoluce, nebo před sebou máme další krok?...
Nejlepší způsob, jak můžete prospět svoji ženě, je pomáhat ji, aby se dokázala odevzdat, aby věřila síle lásky a mohla otevřít své srdce, být samotnou láskou a rozdávat lásku, která samovolně tryská z jejího štěstí. NEPOMŮŽE JÍ, KDYŽ S NÍ BUDETE ROZEBÍRAT, CO JÍ V LÁSCE BRÁNÍ. Analýza bloků je mužský přistup. Muži s oblibou rozebírají nejrůznější bloky na fotbalovém stadionu, nad šachovnicí, na burze a dokonce v partnerském vztahu. Důležité je, abyste tento mužský přístup nevyžadovali od své ženy.
Ať zůstane oceánem. Povzbuzujte ji, ať je tak svobodná jako oceán, hluboká jako oceán, divoká jako oceán a silná jako oceán. Milujte ji cele, buďte ve své lásce tak silní a neochvějní, aby se vaše žena mohla vzdát zábran, jimiž ohraničila své city. Ať své city může přestat hlídat a nechat je volně tryskat ze srdce. Ať se její láska může vyjádřit bez omezení. Ať láskou třeba zešílí.