Jak získat odstup od sebe sama

Čekala jsem stále na znamení, marně. Nechtěla jsem však promarnit čas; tak jsem myslela, že bude nejlepší, když budu plnit své pozemské povinnosti co nejlépe a doufala jsem, že mi vnitřní hlas mezitím řekne, co je mou povinností jako spolupracovníka na vel­kém díle. Také jsem myslela, že tak, jak musí být čisté okno, když jím má být slunce jasně viditelné, musím nejdříve oprostit svou duši od všeho sobectví,  vidět pravdu naprosto jasně.

Prvním krokem k tomu je poznat, co je ve mně. Když se důkladně seznámím se svou vnitřní povahou, budu ji také moci očistit.

Začala jsem zkoumat zdroj a pohnutky všech myšlenek, slov, pohybů a činů. Jaká neuvědomělá síla ve mně pracuje? Odkud pocházejí mé myšlenky? Co ve mně chce, abych řekla ta či ona slova? Proč chci dělat právě to a ne něco jiného? Když jsem se z něčeho těšila, zkoumala jsem, proč mám radost. Když mne něco deprimovalo, nebo zlobilo, pátrala jsem po pohnutkách. Když jsem někoho považovala za sympatického nebo nesympatického, ihned jsem analyzovala, kvůli kterým vlastnostem to tak bylo. Pozorovala jsem se neustále, proč něco dělám ráda a jiné zase nerada. Když jsem byla hovorná, pátrala jsem po příčinách, které mne pudily k hovoru, když jsem byla mlčenlivá, po tom, proč nemám chuť hovořit.

Každé slovo, které vycházelo z mých úst, jsem analyzovala, zda je pravdivé, zda nikoho nezraňuje. Pozorovala jsem účinky svých slov a činů na druhého, který je naproti mně.
Pokoušela jsem se stále o to, abych se vmyslela do toho, s kým jsem právě mluvila: co bych cítila já, kdyby on mně řekl stejná slova, která já  jemu. Držela jsem se neustále, nepřetržitě pod kontrolou. Toto neustálé pitvání mi přineslo nezměrné poklady. Seznámila jsem se postupně s kouzelným světem podvědomí a nadvědomí. Poznala jsem různé strany jedné a téže osobnosti, od nejnižších pudů až po nejvyšší duchovní Já. Poznala jsem, že máme svobodnou volbu ztotožnit se se svými pudy nebo zůstat jejich pánem.

Zdroj: kniha Zasvěcení