Nejsme jen čísla - nezaměstnanost

Jsme jedineční a společnost nás vede k pochopení toho, abychom si mysleli, že jsme jen nicka, přidělené číslo – systém dělá, co umí – drží dav pod kontrolou v nekontrolovaném světě řítícím se k jeho konci. Nefunguje ekonomika – nevěří v ní banky ani bankéři, nezaměstnanost?

Úřady práce? Zmizel veškerý soucit, zmizel jakýkoli pocit, že jsme víc než stádo. Lidé o holích, mladí, staří, naštvaní i povznesení – všichni v jedné obrovské hale, čekající na porážku. Neustálé pípání znovu a znovu dává pocit člověku, že je jen to číslo, protože po každém pípnutí někdo vstane a odejde a píp znovu a píp znovu – lidé mizí se strnulými tvářemi v kancelářích a po pár minutách se z nich zase vynořují a odcházejí. Každý člověk si tady uvědomí, kolik těch životopisů přijde na jedno jediné volné místo. A najednou si nedokážeme představit svoji jedinečnost – najednou si vůbec nedokážeme ani v koutku duše představit, proč by měli vybrat právě nás mezi stovkami.

A přece je to tak - všichni jsme unikátní, jsme velmi moudré duše, které věděly, co je čeká na této planetě s 3D. Vzali jsme si sem schopnosti, které budeme potřebovat na zvládnutí všech úkolů, které jsme si stanovili. Tak jako si bereme do batůžku na výlet s sebou svačinu, pití, pevnou obuv, případně i teplé oblečení nebo naopak plavky. To stejné jsme udělali, když jsme se jako duše vypravily na tuhle planetu. Věděli jsme, že zapomeneme. Dali jsme si sem i znamení v podobě dejá-vu, ten pocit, že jsme tuhle situaci zažili, je vlastně potvrzení, že jdeme po správné cestě. I nejhorší okamžik a nejlepší v tomto životě jsme si vybrali sami, vybrali jsme si, do jaké rodiny se narodíme, město stát i komunitu lidí, ve které se budeme učit a přijímat jejich pravdy a ty ovlivní naše vědomí v tomhle světě. Věděli jsme, že se pak přes tyhle pravdy musíme dostat, jako přes mlhu. Prozřít a najít sami sebe – svoji jedinečnost. Jsme dokonalí a vždycky jsme byli.

Berte to jako duchovní cvičení, čím víc se budete propadat do beznaděje a zoufalství, NE – jsem jedinečný a zasloužím si skvělou a úžasnou práci za peníze, které právě potřebuji. Jsem jedinečný a přišel jsem sem právě proto, že tu mám své místo ve společnosti přímo stvořené právě pro mé schopnosti, pro moji jedinečnost a právě pro můj pohled na svět. Udržte si tuhle myšlenku – je to právě TA myšlenka, co Petru Panovi umožňovala létat. Udržte si jedinou šťastnou myšlenku. To je jiskřička, která - pokud jí to dovolíte - ve vás rozdmýchá oheň a rozzáří obrovskou chuť do života.