Omezení v nás a alergie

Byla jsem na Přítomné chvíli s Jaroslavem Duškem – úžasné, velmi doporučuji každému. Mluvil mimo jiné o nemocech a alergiích. Řekl, že alergie je vlastně vyžadování si specifických podmínek pro své tělo – pro naši fyzickou schránku. Najednou na vás všichni musí brát odhledy. Vy na sebe musíte brát ohledy. Potřebujete péči a ochranu – před kočkami, psy, před krásnými úžasnými květinami, před posečenou loukou apod. Sousedovi, který měl alergii na pyly, řekl: „Vykašli se na to! Já se na to taky vykašlal a jsem bez alergie.“ No a soused byl příští rok bez alergie. Jsem stejného názoru jako on, a proto tenhle článek z mého pohledu. Je to jen naše mysl, která si vybrala mít alergii. Přijali jsme spoustu omezení, která žijí jen v naší hlavě. Přijali jsme je a některé jsme si vybrali, aby nás odlišovaly od ostatních – bojíme se ze strachu je překročit, co by bylo, kdyby odešly – co bychom pak řešili. Jen si to vybavte – zítra se probudíte a zmizí vaše omezení – nebolí vás koleno, nepšikáte, neotékáte, nic - jste úplně zdraví. A všechny věci, které jste si kvůli tomu zakazovali, můžete udělat. Víte, co zůstane. Strach!!! Strach je uvnitř vás. Přikryli jste jej pod masku, abyste neudělali krok do neznáma.

Je dokázáno, že lidé po leteckém (i jiném neštěstí) mají nejdříve období pocitu euforie. Přežili!!! Kromě pár škrábanců se jim nic nestalo – díky filmům se můžete do jejich pocitu vžít. Spadlo letadlo, velké neštěstí a VY žijete. Dostali jste druhou šanci začít opravdu žít. První co ve vaši hlavě křičí je „jsem v bodě nula“ dostal/-a jsem novou šanci a využiju ji. Slunce září jasněji, jídlo líp chutná, záříte štěstím. No a je dokázáno, že v hlavě vymažete všechna omezení předchozího života. Pokud máte celoživotně alergii na jahody – začnete je jíst. A světe div se! Neotékáte – nic se vám neděje. Začnete si užívat „dar života“ naplno. Dělat bláznivé věci, jste naprosto spontánní, cítíte, jak vašim tělem protéká tolik energie. Každého kdo vám řekne, že nesmíte, nemůžete posíláte k šípku – vždyť jste dostali novou šanci na život. V okamžiku blížící se smrti jste si uvědomili, co všechno jste chtěli udělat a neudělali jste, najednou všechno vidíte jasně, nechcete přijmout omezení "to nemůžeš".

Čím to je, že po takovém traumatu jsme ochotni nepřijímat pravdy od lidí „kteří to s vámi myslí dobře“, tedy od všech těch, co v životě nepřekročí svůj vlastní stín. Od lidí, co říkají, je to tak, protože to tak je. Mají tolik omezení a vám jsou najednou úplně jedno. Podruhé jste se narodili. Když jste přišli na tento svět jako miminka, cítili jste tu úžasnou věc narození se. Byli jste napojeni nahoru a všechno jste objevovali. Život tady byl úžasný – byli jste hraví a veselí. Ve třech letech se vás dítě nezeptá, jestli už mu spoříte na jeho bydlení a jak to finančně zvládne, až bude dospělé. Neděláte si starosti s budoucností a žijete v přítomnosti a užíváte si ji.

Po katastrofě v našem životě – přežití těžké autonehody, po leteckém neštěstí a dalším, jste zase v bodě nula. Jenže nejste miminka – najednou můžete teď a tady.

Jenomže po dnech a týdnech euforie nastává hluboký propad. Najednou se dostaví výčitky, proč jsem přežil já? Proč ne ta paní, co měla tři malé děti a nemocného manžela. Potřebovali ji víc, vy přece můžete umřít. Maminka od dětí neměla. Váš mozek příjme výčitky. Nikdo vám vaše přežití nevyčítá. Zase jen ego v hlavě, které najednou nezaměstnávají žádná dramata, si udělá nové a ještě šílenější než předtím. 

Bojíme se dovolit si žít mez omezení. Pokud jedno omezení zboříme, většinou si vytvoříme nové. Nevím proč se to děje. Možná proto, že je život najednou tak jednoduchý...