Všichni toužíme po dosažení svého potenciálu. Znáte ale někoho, kdo ho dosáhl?
Odpověď zní: "Ne".
Potenciál je neomezený. Nikdy nedosáhnete svého potenciálu. Nezáleží na tom, jak úspěšní jste, vždycky vám bude malý hlásek v hlavě říkat: "Mohlo to být lepší." Budete mít pocit, že jste si mohli vést lépe či udělat víc. A nebude vůbec záležet na tom, co jste udělali. Obvykle reagujeme zklamáním, protože jsme mohli být ještě lepší, i když si někdy dokonce sáhneme na své dno, ale za pár dní, jak se oklepeme, ještě si nadáváme. Kdybych se lépe připravil, kdybych se na to líp vyspal, kdyby...
Vždycky to může být lepší. Říkíme si, že vždycky půjde dělat věci líp, ale kam to povede? Staneme se stroji v honbě za dokonalostí. Budeme se vnitřně bičovat, za to, že stále nejsme dokonalí. Každý den ještě líp a ještě lépe. Život nám proklouzne mezi prsty. V šílené snaze být dokonalými příjdeme o všechnu krásu z každého nového dne. Ráno se probouzíme s tím, co všechno musíme, a jen málokdy zvedneme hlavu a vychutnáme si svítící sluníčko, rozkvetlou květinu, zpěv ptáků a modré nebe. Vůbec si neuvědomujeme, že život letí šíleným tempem, a kolik tak krásných dnů zažijeme. Bičujeme se minulostí a šílíme z obav o budoucnost.
Nejdůležitější je cesta, ne cíl. Všimli jste si, že za každým namalovaným i skutečným cílem naše cesta nekončí!!!
Pokud v životě dosáhneme cílů, protože jsou pro nás cíle to podstatné, něco nám unikne. Na spirituální úrovni jsme všichni dokonalí, protože jsme spojeni s tvůrčí Inteligencí. Výtvor nemůže být oddělen od Stvořitele. Protože jsme spojeni s tvůrčí Inteligencí, měli bychom být teoreticky schopni činit ve svých životech dokonalá rozhodnutí. Jenže jsme byli obdařeni svobodnou vůlí, což znamená, že pro svůj život nezvolíme pokaždé perfektní cestu. Volíme si svou realitu, takže co si vybereme? Jestliže jsme si v minulosti zvolili nemoc, nedostatek, omezení či nefunkční vztahy, špatné zaměstnání, nemusíme se s tím spokojit ani dnes.
Názor, podle něhož je obtížné či složité dosáhnout toho, po čem toužíme, je pouze dalším nepravdivým přesvědčením. Síla vychází z toho, že víte, co chcete, a že se rozhodnete. Stačí, abyste se naučili si věřit. Jakmile se naučíte si věřit, začnete si naslouchat, i když je váš první dojem bláznivý. Tohle je způsob, jakým se projevují první prvky originálního myšlení, takže dejte novému nápadu šanci a přesuňte jej do své mysli. Hrajte si s ním a zjistíte, jak je to fascinující, a z nenápadné myšlenky může vyrůst smysluplná a důležitá věc týkající se vašeho života. Všichni jsme v životě někdy pocítili, že svět se posouvá vpřed, aniž bychom do toho nějak zasahovali, a že tak to bude pokračovat, i když my tu ani nebudeme. Ve snaze vrátit se zpět do proudu života si běžně určujeme uspěchané cíle. Většina z těchto takzvaných cílů pouze krouží v našich hlavách jako mlhavé myšlenky. Na své podvědomé úrovni jsme je nepřijali. Způsob, jak se dostat k svému cíli, je vědět a cítit, že už tam jsme, že jsme ho získali, že jsme do cíle už dorazili.
Paradoxem je, že musíme přijmout, že něco máme, ještě předtím, než to získáme.
Kolikrát jste v životě snili o tom, že něco máte. A když jste toho dosáhli a ohlédnete se zpět. Co bylo na tom nejlepší? To těšení se, někdy i problémy s tím spojené? Dělali jste všechno všecičko, co jste mohli, abyste toho dosáhli. Pachtili jste se, vymýšleli strategie, možnosti a najednou je to tu - splněno!!! Říkali jste si také, že až toho dosáhnete budete "nejšťastnějšími lidmi na světe". A bylo to tak?
Nebo jste si udělali jen další pomyslnou fajfku - splněno a život šel dál? Ano, takhle to většinou končí. Ano, je to cesta - pokud se zamyslíme. Vzrušující je opravdu dosahovat svých cílů, ne jejich dosažení. Cíl je výzva. Dosažení už pro nás nemá takovou hodnotu. Je to vzrušující cesta - dělá náš život bohatším. Bez cílů bychom jen bezhlavě bloudili od ničeho k ničemu. Cíl je úžasná věc, ale zaměřme se na jeho plnění a vzrušení z možností, jak cílů dosáhnout. Život se pro nás stane dobrodružstvím a ne honbou za "mám splněno".
Vždycky bude něco dalšího, co si dáme za CÍL.