Jedním z největších rozdílů mezi novým začátkem mužů a žen po ztrátě partnera nebo po rozchodu je skutečnost, že muži mají sklon navázat nový důvěrný vztah příliš brzy a ženy ho zase příliš dlouho odkládají. Muž po ztrátě partnerky střídá vztahy jeden za druhým. Neuvědomuje si, že tím se připravuje o příležitost zahojit si srdce. Navázání vztahu hned po ztrátě může jeho bolest utišit, ale zahojit ji nedokáže. Nepochopí-li muž základní principy truchlení nad ztrátou, pak začne věčný koloběh. Muž ucítí bolest, načež ihned vyrazí do akce a problém vyřeší. Muži jsou typičtí řešitelé problémů. Představa, že sedí někde v klidu a "prociťují své pocity", jim jde proti srsti. Pokud muž pocítí bolest nad tím, že nemá peníze, zkrátka se sebere a nějaké vydělá. Prožívá-li bolest nad tím, že ztratil ženinu lásku, sebere se a najde si ženu, jež ho bude milovat. Muž si po ztrátě vztahu neuvědomuje, že láska další ženy mu zlomené srdce nezahojí. Její láska mu ukonejší duši a uklidní jeho bolestné pocity. Muž však musí převzít zodpovědnost za to, že bolest procítí, nesmí před ní utíkat. Musí si prociťovat čtyři hojivé emoce - hněv, smutek, strach a žal - tak dlouho, dokud bolest nezmizí. To ovšem neznamená, že to celé musí uskutečnit sám. Naopak, je to období vhodné k tomu, aby hledal podporu u přátel a rodiny.
Nový vztah by měl muž navazovat nejlépe až ve chvíli, kdy nemusí. Dokud má pocit, že "musí" mít vztah, aby unikl bolesti, není na vážný vztah připraven. Naváže-li muž vztah vzápětí po ztrátě, jen obtížně ho udrží. Nakonec mu samotnému začne být divné, proč se nedokáže rozhodnout, nebo dojde k jednoznačnému přesvědčení, že nová partnerka pro něho není ta pravá. Většina vztahů navázaných mužem těsně po ztrátě nemívá dlouhého trvání.
Hladový člověk zhltne skoro všechno. Sotva však ukojí bezprostřední a největší hlad, může si dovolit větší vybíravost. Muž těsně po rozchodu je jako člověk vyhládlý k smrti. Dovede se zamilovat skoro do každé ženy, jež mu nabídne pár drobečků lásky. Jakmile však ukojí ten největší hlad, začne se chovat zmlsaněji. Jako kdyby se ze svého pobláznění probudil a zčistajasna ztratil zájem. Vážný vztah je dnes pro muže náročný sám o sobě, ale pokud vznikne vzápětí po rozchodu, ještě umocní jeho nevyřešený problém ohledně rozchodu. Po rozpadu vztahu má muž pocit, že selhal. Aby si dokázal svou mužnost či schopnosti jako muž, vyhledá sexuální partnerku a "zaboduje". Možná se potom začne cítit lépe, ale současně jde o vynikající příležitost potlačit pocity, jež se automaticky vynořují na povrch. Po skončení vztahu by si měl muž dopřát dost času, aby si ukvapeně nevytvořil nové závazky. Mužova budoucí síla a úspěšnost vycházejí z jeho schopnosti mít o sobě dobré mínění i bez toho, že by závisel na jistotě závazného a zavazujícího vztahu. Navázání vztahu v pravý časPravý čas pro navázání nového vztahu přijde pro muže až tehdy, když jeho touha dávat je větší než potřeba dostávat. Vstoupí-li muž do vztahu, v němž dostává více, než sám dává, oslabuje ho to. Musí si dávat dobrý pozor, aby do vztahu vstupoval výhradně z pozice síly. Musí být přesvědčený, že je v jeho moci zajistit ženě štěstí. Nestačí cítit, že právě tato žena má moc ho uspokojit. Má-li muž sex ještě dříve, než je schopen závazného vztahu, měl by dát své úmysly jasně najevo, měl by přiznat, že se uzdravuje ze ztráty, že hledá pouze útěchu ženské lásky a že na vážný vztah není ještě připravený.
Ovšem většinou to je žena, kdo nese větší část bolesti pramenící z tohoto mužova omylu. Raněný muž jí vtrhne do života a začne ji zahrnovat vřelostí svého uznání, vděčnosti a lásky - a pak jí to všechno naráz sebere. Jednoho dne se jeho city bez zjevného důvodu radikálně změní. Žena sama se v ničem nezměnila, mužovy city ano. Protože už ho nepohání hlad zoufalství a bolesti, už ji nepotřebuje ani neoceňuje. Zahájil vztah prudce a bouřlivě, ale stejně rychle ho i ukončí. Tento způsob chování ženě neprospívá, neposlouží však ani muži.
Jak poznat toho pravého...
Nevyřešené pocity bolesti a provinilosti nám brání spatřit či poznat, kdo je pro nás ten pravý. Jakmile uzavřeme vztah těsně po rozchodu, můžeme si být skoro jisti, že jsme si vybrali nesprávného partnera. Čím silnější pocit provinilosti muž pociťuje (či potlačuje) v důsledku toho, že zklamal ženu, tím déle musí počkat, než bude schopen poznat, která je pro něho ta pravá.
Vstupuje-li muž do vztahu se ženou z pozice slabosti a závislosti, téměř vždy si ve chvíli, kdy se mu pocit vlastní síly a nezávislosti vrátí, začne hledat jinou partnerku. Ze své nové pozice moci a síly bude chtít ženu, o kterou se bude moci starat, a ne "maminku", která by se starala o něho. Bude stát o ženu, jež vidí a oceňuje jeho sílu, ne jeho slabost. Bohužel, ve většině případů ženy, s nimiž muži navážou vztah ještě před svým zahojením, pro ně nejsou ty pravé. A stejně tak platí, že takoví muži nejsou ti praví ani pro ně. Může to být i tak, že žena je pro muže ta pravá, ale on to nevidí ani necítí. Právě skutečnost, že navázal vztah ještě se zlomeným srdcem, mu znemožní poznat v ní vhodnou partnerku. Pokud mu poskytla podporu, když byl na dně, oba budou mít pocit, že jakmile se opět vzpamatuje, bude jí za tu pomoc zavázán. Toto vědomí dluhu závazku často muži zabrání, aby cítil svou lásku k ní. Tráva na druhé straně plotu se mu zdá mnohem zelenější. Pocit, že někomu něco dluží, brání muži svobodně se rozhodnout, zda ve vztahu zůstane či nikoliv. Jakmile získá dojem, že by s ženou měl zůstat, protože jí něco dluží, pak toho často není schopen. Jeho dluh mu připomíná kouli a řetěz na noze. Představa nové partnerky mu pak připadá podobně lákavá jako dostat se z vězení bez záznamu v trestním rejstříku.
Ukázka z knihy Johna Graye "Mars a Venuše začínají znovu." Kniha je praktickým průvodcem při hledání nové lásky po bolestném rozchodu při ztrátě milované osoby. Vydalo nakladatelství Práh.
převzato z: https://www.facebook.com/pages/OS-Prameny-zdraví