Věta „s radostí dnes to nádobí umyji", pronesená podrážděným tónem, nebude chápána jako projev lásky. Naopak můžeme svou bolest, dotčení, nebo dokonce zlost dát partnerovi najevo mnohem jemnějším způsobem. „Jsem zklamaná a smutná, že jsi mi dnes večer nenabídl svou pomoc", řečeno klidně a otevřeně, může být také výrazem lásky.
Člověk, který takto vyjadřuje své pocity, chce, aby mu jeho protějšek rozuměl. Sdílením svých pocitů se snaží budovat důvěrný vztah. Hledá příležitost k vysvětlení svého zklamání, aby se jím nemusela stále zabývat. Pokud to, že vám partner nenabídl pomoc, bude ve vás vyvolávat zášť a ukřivděnost a nebudete, o tom otevřeně mluvit, budete v sobě dusit vztek a vaše mysl se k tomu bude stále vracet. Pokaždé, když to udělá, budete polykat slova a přilévat "olej do ohně" ukřivdění. Večeře, co večeře se to bude násobit. Až buď jednoho dne vybuchnete s tím, že už toho máte dost, a nebo se až do konce vašeho vztahu budete pokládat za oběť toho, že úklid nádobí každý večer dělat MUSÍTE! Pokud se ozvete hned, jak vám tato situace vadí a to neplatí jen o vaření, dáte partnerovi možnost, aby na tuto situaci reagoval a vyjádřil se k ní, popřípadě ji změnil. Pokud nic otevřeně neřeknete, může si myslet, že to děláte ráda, že milujete, když máte naklizenou kuchyň a ten pocit vám stačí k tomu, abyste hodinu stáli nad dřezem.
Žádný vztah není o tom, že se potkali a žili šťastně až do smrti. Partnerství je o neustálé komunikaci. O tom, říct druhému, co máte a nebo nemáte rád/a. Pokud to neuděláte a jeho vzory přijaté z rodinné výchovy nebo z předchozího partnerství mohou být jiné. Nedáte možnost ani sobě ani jemu na změnu. Bude vás sžírat zášť a ta dokáže po několika letech rozbít partnerství dvou ideálních partnerů, kteří mají společné koníčky a záliby.
Způsob našeho vyjadřování je mimořádně důležitý. Jeden starověký myslitel řekl,
„Mírná odpověď odvrací hněv".
Když je váš partner rozzlobený a rozrušený a útočí na vás ostrými slovy, potom jestliže jste se rozhodli, že jej budete milovat, neodpovíte mu stejným nebo ještě horším způsobem, ale mírným hlasem. Necháte ho domluvit, abyste se dozvěděli, jaké má pro svou zlost důvody. Necháte ho vypovídat se ze vzteku a ukázat si jeho pohled na věc. Budete se snažit představit si sebe v jeho kůži, podívat se na věc jeho očima a potom mu mírně a laskavě můžete říci, jak se jeho jednání jeví vám. Jestliže chyba byla na vaší straně, budete ochotni přiznat se k ní a omluvit se.
Jestliže problém bude někde jinde a došlo k nedorozumění, budete schopni klidně a bez emocí vše vysvětlit. Budete se snažit o porozumění a usmíření, ne o prosazování vašeho pohledu jakožto jediného správného. Takto vypadá zralá láska-láska, o kterou usilujeme, jestliže toužíme po naplněném partnerství. Láska nepočítá chyby, nepřipomíná minulá selhání. Nikdo z nás není bez chyb. Často v partnerství neděláme to nejlepší nebo to, co bychom měli. Někdy své partnery zraňujeme tím, co říkáme nebo děláme. Nemůžeme vymazat minulost.
Můžeme se ale přiznat ke svému selhání. Můžeme požádat o odpuštění a pokusit se příště jednat jinak. Tím, že se přiznám ke své chybě a požádám o odpuštění, zmírním zranění, která jsem svému protějšku způsobil. Když jsem to já, kdo je neoprávněně napadán partnerkou a ona se k tomu přizná a požádá o odpuštění, mám možnost ji odsoudit, nebo jí odpustit.
Jestliže se rozhodnu pro to první a budu hledat způsob, jak jí to oplatit, nebo se budu snažit, aby za to nějakým způsobem zaplatila, potom sebe stavím do role soudce a ji do role obviněného. Jakákoliv intimita je v takovéto situaci nemožná. Jestliže se ale rozhodnu pro odpuštění, důvěrný vztah může být znovu obnoven.
Odpouštění je cestou lásky.
Zdroj: Kniha Pět jazyků lásky - Gary Chapman